Kvalitní nátěr začíná dávno předtím, než se na kov dostane první vrstva barvy. O tom, jak dlouho povrchová úprava vydrží, rozhoduje z velké části stav podkladu. Právě proto patří tryskání k nejdůležitějším krokům celé technologie lakování, a přesto mu lidé mimo obor často nevěnují pozornost.
Co je tryskání kovů a k čemu slouží
Tryskání je mechanická metoda úpravy povrchu, při níž je na kov vrháno abrazivo vysokou rychlostí, nejčastěji proudem stlačeného vzduchu nebo metacím kolem. Částice abraziva odstraní z povrchu vše, co na něm nemá být, a zároveň ho mírně zdrsní. V běžné řeči se mluví také o pískování, protože historicky se jako abrazivo používal křemičitý písek. Dnes se volí podle materiálu a požadovaného výsledku. Používá se ocelová drť pro důkladné čištění a zdrsnění, ocelové kuličky pro zpevnění povrchu, skleněná balotina nebo jemný korund pro šetrnější úpravu nerezu a barevných kovů. Princip metody a její využití srozumitelně popisuje například článek o pískování kovu.
Proč musí pryč rez, okuje a staré nátěry?
I na první pohled čistý ocelový díl nese na povrchu vrstvy, které nátěru škodí. Válcovací okuje, vznikající už při výrobě oceli, drží jen zdánlivě pevně, protože časem praskají a odlupují se i s barvou, která na nich leží. Rez je porézní, zadržuje vlhkost a koroze může pokračovat i pod novým nátěrem. Starý lak bývá oslabený, takže nová vrstva je jen tak pevná, jak pevně drží ta původní. K tomu se přidávají mastnoty, zbytky po svařování nebo prach.
Pokud tyto vrstvy na povrchu zůstanou, nátěr nedrží na kovu, ale na nich. Výsledkem bývají puchýře, podkorodování od hran a spojů nebo odlupování celých ploch, a to mnohdy už po několika sezonách.
Přilnavost a životnost začínají u podkladu
Tryskání má dvojí přínos. Odhalí čistý kov a současně vytvoří takzvanou mikrodrsnost, což je jemný reliéf, do kterého se nátěrová hmota mechanicky ukotví. Plocha, na které lak drží, se tím zvětší a spoj je odolnější.
Čistota otryskaného povrchu se hodnotí podle normy ČSN EN ISO 8501-1 pomocí stupňů Sa. Pro náročnější nátěrové systémy se obvykle požaduje stupeň Sa 2½, tedy povrch prakticky bez okují, rzi a starých nátěrů. Důležitá je i drsnost, protože příliš hladký povrch snižuje přilnavost, příliš hrubý zase zvyšuje riziko, že vrcholky profilu nebudou dostatečně kryté. Abrazivo i parametry tryskání se proto volí s ohledem na následnou povrchovou úpravu.
Roli hraje také načasování. Otryskaná ocel je velmi reaktivní a zejména ve vlhkém prostředí na ní může poměrně rychle vzniknout takzvaná náletová rez. Lakovat je proto ideální co nejdříve po tryskání.
Kde se tryskání využívá
Typickým příkladem jsou ocelové konstrukce, jako jsou nosníky, lávky, přístřešky či části hal, které mají dlouhá léta vydržet venku. Dále svařence, u nichž je třeba odstranit okuje a zbytky po svařování, rámy strojů a zemědělské techniky, zábradlí, brány, zárubně, ale také automobilové díly, disky kol nebo předměty určené k renovaci. U exteriérových a korozně namáhaných výrobků je důkladná příprava povrchu prakticky nezbytná; u interiérových dílů není vždy nutná, ale zvyšuje odolnost a kvalitu výsledného povrchu. Jaké rozměry a typy dílů zvládne profesionální provoz, ukazuje například služba tryskání kovových dílů, kde lze zpracovat díly až do délky 6,8 metru.
Tryskání jako první krok práškového lakování
Tryskání a práškové lakování k sobě mají velmi blízko. Práškový lak se nanáší elektrostaticky a následně se vytvrzuje v peci při teplotách přibližně 160–200 °C. Vznikne souvislá, tvrdá a odolná vrstva, ale to jen tehdy, pokud má na čem držet. Prášková barva nevyrovná nerovnosti ani nezakryje korozi; vady podkladu se po vytvrzení naopak často zvýrazní.
V praxi proto díl nejprve projde tryskáním nebo chemickou předúpravou, jako je odmaštění a fosfátování, poté následuje nanesení prášku, vypálení a kontrola kvality. Výhodou je, když jednotlivé kroky probíhají v jednom provozu bez zbytečných prodlev a manipulace, protože se tím snižuje riziko opětovného znečištění povrchu. Jak na sebe příprava a samotné práškové lakování navazují, je dobré si ověřit už při poptávce.
Na čem kvalita výsledku nakonec závisí
Výsledná povrchová úprava je jen tak dobrá, jak dobrý je její podklad. Rozhoduje volba vhodného abraziva, dosažená čistota a drsnost povrchu, rychlá návaznost lakování a kontrola každého kroku. Pečlivá příprava se vrací v podobě delší životnosti, menšího rizika reklamací a nižších nákladů na údržbu. Kdo chce, aby nátěr na kovovém výrobku dlouho vydržel, měl by se proto ptát nejen na barvu, ale hlavně na to, co se s dílem děje předtím.
